| Abstract: |
V časech, kdy kartografie nevyužívala automatizovaných reprodukčních technik, byly její výtvory spojovány s uměním. Každé kartografické dílo bylo originálem a autoři byli oprávněně nazývání umělci.
S příchodem knihtisku a dalších automatizovaných postupů, které vyvrcholily přechodem od klasické k počítačové kartografii, stále více kartografická tvorba opouštěla sféru umění a stávala se z ní účelová záležitost. Navíc míra svobody kartografů postupně klesala a kartografové byli stále více nuceni držet se zavedených norem, které jsou daleko dlouho¬dobější než ty, které vládnou například ve výtvarném umění.
Současná estetika už tak zcela oprávněně zahrnuje kartografickou tvorbu do tzv. mimo-uměleckého estetična. Mohlo by se zdát, že v ruku v ruce s tím jde kreativita samotného autorského subjektu, tj. kartografa.
Autor si klade za cíl tuto hypotézu vyvrátit a poukázat na možnosti a příležitosti, v rámci nichž může kartograf i v dnešní době projevit svou kreativitu. Není sporu o tom, že u takových příležitostí hraje dosti zásadní roli již samotná schopnost je hledat a nacházet. Kromě dalších to může být uplatnění uměleckých stylů v rámci stylů kartografických, různé abstrakce, fikce a imaginace apod. |
List of Publications 